Červen 2014

Chci říkat pravdu a uzdravit se

22. června 2014 v 14:29 | iluminatio

Člověk tahá s sebou zátěže.
Ani neví jak, a nabalí se mu to, jak psí dárek mezi auty na chodníku na českém Žižkově...
A smrdí to a táhne a tlačí ho to v životě.
Pakzuž ani neví původ toho břemene.
Trápí se.
Hledá.
Ztrácí energii, čas a peníze.
Viní druhé.
Není s tím sám, nezastavuje se, v hlavě mu to šrotuje.
Neodpočine si.
Běhá, skáče, hupká, snaží se to vytřepat, shodit.
A nic.
Přestane cítit.
Přestane si říkat pravdu.
Dostane strach.
Vypěstuje si depku.
Jenže to není depka. To je jen vztek, hněv, co obrátil ze světa sám na sebe.
Hromadí se bolest.
Místo lásky, místo sólo-gamie.
Přestane se soustředit.
Pak zjistí, že má jednu ponožku pumu a druhou adidas...a už to jede.
Dostane se úplně jinam.
Stane se odborníkem na pojmenovávání, škatulkování, verbalizování.
Psychologické technické termíny.
Ublížení, depka, hněv, vztek, vzdor, odpor, kritičnost, nenávist, bolest, strach, lítost, bezmoc.
Furt dokola.
Motá se v tom, nevyzná se, ztratil se, nemiluje okolí, ale ani sebe, nechápe.
Emocionální mapa mu nefunguje.
Bolí to - a to si zakázal cítit.
Jenže mu pak nefunguje, ani protiklad bolesti- láska, která je pod tím pohřben,
a už dost hluboce.
Jak se k ní zpátky dostat?
Nechat umřít definitivně, co je mrtvé.

Nechat to ležet a lásce pomoct zpátky na nohy...
A s ní získá zpátky světlo, pravdu, v což už ani nedoufal.
Jó, uložit.
A psát dál...
Fantazie 2014

Skvělé

22. června 2014 v 13:52 | iluminatio
2014

Úžasné.



25let po tom, co to nedělali,
protože všecko, co bylo předtím,
šmahem zrušili, rozprodali, rozkradli, rozparcelovali a nalepili na to cenovky.
Zakázali běžným lidem (kromě té firmy, co to tady šéfovala přes 40 let před tím) všecko
Svázali je nesmyslnými a ještě nesmyslnějšími zákony ve jménu falešné bezpečnosti a politické korektnosti.
Slavnostně přišli na to, že je docela dobrý kompostovat, vykupovat staré věci - protože jsou kvalitní a dají se použít, vykupovat papír a další suroviny...
Recyklovat.
Sázet a nekácet stromy ve městech.
Takže, znova.
Sběrné suroviny byl fakt docela slušnej oddíl. Nebyl určitě lepší, nez sts Chvojkovice, ale plnil úkoly, ke kterým byl určen.
Spousta věcí byla velmi dobrá a měla pravděpodobně dlouhou tradici, která se nepřerušila ani Únorem 1948.
Zkusme to znova najít, navažme na to, co fungovalo, dokud to jde.
Vynechejme kvůli blbému konzumu a reklamě kurvítka.
Začínám u sebe.
Dělám to už dlouho.
A co vy?

Fantazie 2014

Přes 1000 dní

22. června 2014 v 13:24 | iluminatio
Červen 2014
Přes tisíc dní, a možná ještě mnohem dýl, se trápím..

Tolik dní jsem neměla pořádnou dovolenou,
Nepoválela se v moři, ani u moře,
Nesjezdila intenzivně všechny černý, co se daly v Evropě a v Kanadě sjet.
Neobjala mámu tátu- to už se nezadaří
Jedině v sobě je přitisknout a přitisknout se
Na jejich srdce
Víc, než tolik dní jsem neobjímala a nebyla objímána
Pravdivě a upřímně
Mužem
Naplacato
Ženou
Přátelsky
Dobrovolně jsem se uvrhla do vězení bez emočního stavu
Protože má hlava chtěla sbírat tituly nebo co
Na poli osobního rozvoje
Kde jsem lidem, tvářícím se, že všecko vědí.
Že všecko je v řádku.
Že všecko vědí nejlíp.
Odevzdávala dobrovolně svou sílu, moc, pozornost, i peníze a čas.
Krásné dny týdny víkendy
Venku svítilo slunko
Já uvnitř, v prostoru se zavřenými okny,
staženými roletami.
Pracovala na svém růstu a osvícení
Někdy vkleče, v podivných pokroucených posedech a pozicích
Blekotala nebo různě intonovala cosi
Věřila jsem, ze se dám dohromady
Ale rozložila jsem svůj život totálně
Život šel kolem mne
Umřela máma, táta, můj milovaný muž
Nestihli jsme si vzít/dát od sebe všecko, co jsme potřebovali
Nevyrostly nám žádné děti...

Vem růží ze záhonu, kde krásně svobodně a v klidu si 24 h voní a žije
A nacpi ji do prostoru bez kyslíku,
bez prostoru a začni na ni řvát,
ať se sebou něco dělá
Ať se na sebe podívá, jak je blbá, chudá, nemocná, hnusná, nezamaskovaná
Rozpitvej ji, rozřež ji na kousíčky
Kde je ta vůně?
Ta krása?
Hledej a nenajdeš

Ale
Jsem tady žiju dýchám
Asi jen díky vůni té růže
Co zůstala
Na záhoně...

Blbá fantazie?

Píšu ti

10. června 2014 v 14:36 | iluminatio |  iluminatio rodina komentare


Píšu ti...






Píšu ti,
abys mi psal,
můj milený.
Piš mi domů
Piš piš
Jsi příliš vzdálený
Můj tichý řev
sotva uslyšíš
Horko ve mne
Hice venku
Nemám ani podprsenku
Nevím, jak to přežiju...
Těším se však
Jak se s tebou
Dneska v noci
Opiju