Červen 2014

Chci rikat pravdu a uzdravit se

22. června 2014 v 14:29 | iluminatio

Clovek taha s sebou zateze.
Ani nevi jak, a nabali se mu to, jak psi darek mezi auty na chodniku na Zizkove...
A smrdi to a tahne a tlaci ho to v zivote.
Pak uz ani nevi puvod toho bremene.
Trapi se.
Hleda.
Ztraci energii, cas a penize.
Vini druhe.
Neni s tim sam, nezastavuje se, v hlave mu to srotuje.
Neodpocine si.
Beha, skace, snazi se to vytrepat, shodit.
A nic.
Prestane citit.
Prestane si rikat pravdu.
Dostane strach.
Vypestuje si depku.
Jenze to neni depka. To je jen vztek, hnev, co obratil ze sveta sam na sebe.
Hromadi se bolest.
Prestane se soustredit.
Pak zjisti, ze ma jednu ponozku pumu a druhou adidas...a uz to jede.
Dostane se uplne jinam.
Stane se odbornikem na pojmenovavani, skatulkovani.
Psychologicke technicke terminy.
Ublizeni, depka, hnev, vztek, vzdor, odpor, kriticnost, nenavist, bolest, strach, litost, bezmoc.
Mota se v tom, nevyzna se, ztratil se, nemiluje okoli, ale ani sebe, nechape.
Emocionalni mapa mu nefunguje.
Boli to- a to si zakazal citit.
Jenze mu pak nefunguje, ani protiklad bolesti- laska, ktera je pod tim pohrbena a uz dost hluboce.
Jak se k ni zpatky dostat?
Nechat umrit definitivne, co je mrtve.

Nechat to lezet a lasce pomoct zpatky na nohy...
A s ni ziska zpatky svetlo, pravdu, v coz uz ani nedoufal.

Skvele

22. června 2014 v 13:52 | iluminatio


Uzasne.



25let po tom, co to nedelali,
protoze vsecko, co bylo predtim,
smahem zrusili, rozprodali, rozkradli, rozparcelovali a nalepili na to cenovky.
Zakazali beznym lidem (krom te firmy, co to tady sefovala pres 40 let pred tim) vsecko.
Slavnostne prisli na to, ze je docela dobry kompostovat, vykupovat stare veci- protoze jsou kvalitni a daji se pouzit, vykupovat papir a dalsi suroviny...
Recyklovat.
Takze, znova.
Sberne suroviny byl fakt docela slusnej oddil. Nebyl urcite lepsi, nez sts Chvojkovice, ale plnil ukoly, ke kterym byl urcen.
Spousta veci byla velmi dobra a mela pravdepodobne dlouhou tradici, ktera se neprerusila ani Unorem 1948.
Zkusme to znova najit, navazme na to, co fungovalo, dokud to jde.
Zacinam u sebe.
Delam to uz dlouho.
A co vy?

Pres 1000 dni

22. června 2014 v 13:24 | iluminatio

Pres tisic dni, a mozna jeste dyl, se trapim..

Tolik dni jsem nemela poradnou dovolenou,
Nepovalela se v mori, ani u more,
Nesjezdila intenzivne vsechny cerny, co se daly v Evrope a v Kanade sjet
Neobjala mamu tatu- to uz se nezadari
Jedine v sobe je pritisknout a pritisknout se
Na jejich srdce
Vic, nez tolik dni jsem neobjimala a nebyla objimana
Pravdive a uprimne
Muzem
Naplacato
Zenou
Pratelsky
Dobrovolne jsem se uvrhla do vezeni bez emocniho stavu
Protoze ma hlava chtela sbirat tituly nebo co
Na poli osobniho rozvoje
Kde jsem lidem, tvaricim se, ze vsecko vedi
Ze vsecko je v radku
Odevzdavala dobrovolne svou silu, moc i penize a cas
Krasne dny tydny vikendy
Venku svitilo slunko
Ja uvnitr, v prostoru se zavrenymi okny
Pracovala na svem rustu a osviceni
Nekdy vklece, v podivnych pokroucenych posedech a pozicich
Blekotala nebo ruzne intonovala cosi
Verila jsem, ze se dam dohromady
Ale rozlozila jsem svuj zivot totalne
Zivot sel kolem mne
Umrela mama, tata, muj milovany muz
Nestihli jsme si vzit od sebe vsecko, co jsme potrebovali
Nevyrostly nam zadne deti

Vem ruzi ze zahonu, kde krasne svobodne a v klidu si 24 h voni a zije
A nacpi ji do prostoru bez kysliku bez prostoru a zacni na ni rvat, at se sebou neco dela
At se na sebe podiva, jak je blba, chuda, nemocna, hnusna
Rozpitvej ji, rozrez ji na kousicky
Kde je ta vune?
Hledej a nenajdes

Ale
Jsem tady ziju dycham
Asi jen diky vuni te ruze
Co zustala
Na zahone

Pisu ti

10. června 2014 v 14:36 | iluminatio |  iluminatio rodina komentare



Pisu ti...






Pisu ti, abys mi psal, muj mileny.
Pis mi domu
Pis pis
Jsi prilis vzdaleny
Horko ve mne
Hice venku
Nemam ani podprsenku
Nevim, jak to preziju...
Tesim se vsak
Jak se s tebou
Dneska v noci
Opiju