Listopad 2014

První blogerské krůčky ll.

13. listopadu 2014 v 20:29 | ilu
První...

Je to jak snížek.
To, co jsi jen ty
To nevyčtes z knížek.
Buď to tam máš
nebo to není.
Horší je, když je to
k nepřečtení.
Když neví nikdo,
co tím chtěl
prvně básník říci
A zdá se,
že je jen na palici...
Ono se to vyklube
Jako motýl.
Buď zůstaneš u fejsbučku
Nebo si krok po krůčku
osvojíš hloubku i výšku
A do roka
nebo za pár let
si vydáš
Knížku...
:-)

Jak se v tom rozvíjet a zlepšovat?

První blogerské krůčky

13. listopadu 2014 v 20:11 | ilu
To je těžký, co mám psát?

Těžko o tom povídat...
Pár komentů do diskuze,
Kam každý psát co chce může.
Povídá mi kamarád:
Piš, já budu to číst rád.
Založím ti fejsbuček.
Promni ušní lalůček.
Napiš, co tě baví, znáš.
A hnedka pár přátel máš
.
Někdy se bojím, ze to nemá
Hlavu-patu,
Že to je mimo,
Od tématu...
Jen si zkouším, co to jde.
Zatim nemám žádný plán,
Jsem(snad) jen skrytý grafoman?
Hrát si s písmem, se slovy,
Někoho to osloví...
Úpravu to nemá, jsou to nápady.
Někdy to je próza
jindy verše.
Plácnutí do vody.

Co mi dělá radost a těší mne po XI/89

13. listopadu 2014 v 18:18 | ilu |  iluminatio rodina komentare
Co mi dělá radost a těší mne po Listopadu 1989?



Je toho moc.
Radostí mé srdce jen plesá.
Všichni poctiví politici mají své ostrovy, baráky, hnízda, zlate kliky a padáky.
Všichni pilní poctiví podnikatelé s holú řiťú mají své ostrovy a tryskáče a daňové ráje.
Za krádeže, korupce velkého rozsahu tady nebyl nikdo souzen, zavřen, natož popraven.
A kdyz zavřen, hned puštěn, aby se dlouho netrápil v nekomfortu, díky ctihodným laskavým zodpovědným úředníkům, kteří okamžitě vyhlásí amnestii
širokého a hlubokého rozsahu. Za níž není potřeba hlásit se k odpovědnosti.
Úředníci narostli na nějakých 1,5 milionu za ty skoro tři dekády. Dobře se o ně staráme.
Děláme a sloužíme pro ně, co můžeme.
Je prima, že se ty role služby tak pěkně obrátily.
Občan dělá za 50/h.

Lidé jsou tu upřímní, co na srdcích, to na jazyku. Na úrovni.
President je jim zářným příkladem. S virozou nejde ani na veřejnost!

Všichni Vietnamci a Cikáni spolu navázali trvale přátelství
a hezky se ty dva rozdílné národy sbratřily a dobře si rozumí, když jde o společnou věc a už je nikdo neodtrhne - na věčné časy. Psi a tygři. Mňam.
Stát se o ně rád perfektně stará, aniž by museli dřít v potu tváře nebo kočovat.
Proč? Zlatá žila je tady!
Všichni vietnamští zahradníci, botanici, chemici a zemědělci jsou rádi, že se zelení pod umělým osvětlením
a dobře se přizpůsobili poměrům, poptávce,
a že mají odbuch i na velejemné a dobré a kvalitní lihoviny, cigarety, speedy/.Co bychom si bez nich počali, že?/
a trvalé občanství díky indoevropskoasijským bratrům,
a že si tak pěkně pomáhají v životě i obchodě.
Vysmátí jako jejich zelené rostlinky.

Na Šumavě jsou paneláky.
Všecky volné zelené plochy, pole, lesy, háje i hory, jsou zastaveny a vybetonovány
různými potřebnými akvárky,
budovami dobrých duchů, vibrací a úředníků.
V centru metropole se dobře postavené kvalitní domy bourají o sto šest. Na mosty se čeká, až spadnou samy.
Co by se opravovalo?

Všechna ta důležitá ministerstva, úřady a úřednictva a senáty, policisté, makají, až se z nich hulí.
A moc rádi je platíme. Čím dál víc...a čím dál raději. Exekustán jedna radost.

Ve školách je dostatek hodně dobře placených požitků, úředníků, víc než kvalifikovaných učitelů. Určitě víc, než policajtů.
Kultura na sebe vydělává, v televizi jede povznášející program, seriály a reklamy jedna báseň.

To je přeci skvělý.
Platíme za takové ty všecky krásné antikvýrobky, které v cizině zapomněli vyhodit do kontejnerů, pěkné peníze. I potraviny jsou kvalitní, plně přizpůsobené chemickým laboratořím koncernů. Jaképak přírodní?
Je skvělé, ze platím tím víc, čím míň spotřebuju, ať energie, vody, balení, a za antikvární rozvody vody,
nebo dat operátorům...
Těm obzvláště, za ty nadčasové kvalitní koncové přístroje a zařízení a za signál plnou cenu, když jede z 24h. asi tak 5 s denně.
Obzvláště ráda to dělám, když musím napsat a odeslat několik článků či e-mailů. A vypadne síť, takže se nic neuloží.
Co bych chtěla, že? Vždyť pokrok a zlevňování služeb všeho možného - benzínem počínaje, roamingem a
smskami konče, se nás nesmí ani dotknout. Takový přežitek. Být takhle přikována celý den k síti, to mi činí tu největší radost. Proč bych měla stihnout ještě něco jiného. Nebo si nedejbože vydělat?
Proč by školy měly být rozdělené podle IQ? Vždyť je super, že všichni si neumí už spočítat ani nákup nebo napsat správně v češtině žádost, pravopis není v módě.

Důchodci se nenudí, nepřekážejí, zodpovědně vymírají.
Stát jim pro to poskytuje všemožnou podporu.
Lidi nad 50+ mají konečně spoustu volného času, mají podporu státu za to,
že nechodí do práce a nepodnikají. Stát jim dává k tomu veškerá možná omezení (pardon příležitosti)
Mladý nebaví ani sex, ani rozmnožování, rodiče mají tedy o starost méně v mamahotelích..
Vždyt' u pc, na netu, na fb, u hracích automatů,, s alkoholem, se děje spousta zajímavějších a důležitějších věcí...než je život.

Mají na co koukat- duchaplná kultura.
A na sebe, kultura, skvělá divadla, duchapovznášející a ušlechtilý program a kvalitní umělci, vydělají.
Jsem moc ráda, že chudina má otevřený svobodně celý svět (popelnice všeho světa)
Pěšky si může jít kam chce.

Velmi vítám, že v českých obchodech, za pulty i kasami sedí lidé, s nimiž mohu prohodit i pár delších vět v různých balkánských jazycích.
A moc se mi líbí, že už nedýcháme bratrům Slovákům ani na záda.
Od dob, co jsme se rozdělili a oni přijali euro,
plnou zodpovědnost za své životy, je máme všecky v Praze, takže nám nic nechybí, ani ta řeč.
Máme je přeci i na ministerstvech a v jejich vedení. Jsem moc ráda, ze nám konečně ukážou, jak se to dělá a jak se maká.

Jo, jsem moc ráda,
že jsem se vratila s radostí a nadšením ze zahranici, a že to tady tak pěkně funguje jako na drátkách
a že si lidé úspěch a štěstí přejí navzájem
a vše se děje pro dobro všech.

Jupiií