Červen 2015

Nikdy

30. června 2015 v 13:56 | ilu |  téma týdne
Miluju
Nikdy
Miluju
Včera
Miluji
Nikdy...

Šeptané
za večera.

Miluju
Světla
A miluju
Stíny.

Nikdy
mne
neopust'
A nechod'
K jiný...

Miluju nikdy

30. června 2015 v 13:51 | ilu |  Lidi věci situace
Miluju
Malovat slovy
I to
Co
Nikdo
Nikdy
Nevysloví...

...a-ještě mne napadlo...

18. června 2015 v 21:19 | ilu |  téma týdne
Píšete dopis a máte ho už napsaný.
A, když vás ještě něco napadne,
po všem, co už máte napsáno,
po pozdravu, podpisu...
Prostě přičiníte doušku - post scriptum.
Někdy vás to napadne,
když mail už odešlete.
Tak, s křížkem po funuse...

Nebo jdete ze schůzky,
která byla pro vás moc důležitá...a....
ještě vás něco napadne.
To už ale nedáte zpět.
Francouzi tomu říkají L'Esprit de l'Escalier nebo tak..
Takže, zase,
s křížkem po funuse.
Prostě v ten moment jste chytrej,
jak ty schody.
Bohužel, ne, jak obvykle - jako rádio!
Tečka.
A
Adio

Učím se žít

18. června 2015 v 21:14 | ilu |  situační, ze života, boj se sebou a věčností
Učím se žít




Den co den
Vstanu
Kouknu
A nechce se mi ven...
Jenže musím...
se umýt
obléci se,
učesat
dýchat...
Nádech výýýdech
Marně přemýšlím
jaký to má smysl.
Mám těžký náběh na nesmysl.
Než poobjímám
celý svůj skautský oddíl,
všecky svoje vnitřní děti...
Je večer
nebo
odpoledne k pěti.
Láska mne neuživí,
chce to nějaké mecenáše,
abych mohla psát, tvořit
a vůbec dělat věci milé mi
a naše...
Proč jen tu depku mám
a chodím pořád
kolem
horký kaše?

Kolotoč lží

18. června 2015 v 21:13 | ilu 18.6.2015 |  téma týdne
Kolotoč lží

Rád se ti zase roztočí...
Když utíkáš sobě
K světu
Snažíš se mu ukazovat
makeup a masku
Není nikdo
Kdo by ti ze slepého srdce
Strhnul
Pásku....

Jak z životní krize/?/

18. června 2015 v 21:03 | ilu |  situační, ze života, boj se sebou a věčností


Chcete-li se dostat ze své životní krize, můžete, v podstatě, použít recept známého spisovatele Arnošta Lustiga, který, jak známo, přežil Tábor smrti, a v pohodě, s humorem, i sexuálními fantasiemi, se dožil vysokého věku.
To je jen jeden případ člověka, jemuž představy, humor a tělesnost, sex a živočišnost, pomohly přežít hrůzy lágru.
Bezvýchodné a patové situace přežívali bez ztráty kytičky i letci RAF za války, výsadkáři atd.
Tihle lidé měli společných více věcí, krom výše zmíněných. Dalo se o nich říci, že byli velmi výjimeční, i co se povahy týče.
Nezařaditelní do psychošuplíku. Psycho-testy by je nezměřily! Prostě jen použili celý svůj mozek. Přizpůsobovali se díky tomu, že používali jak logiku, tak intuici.
Jasně sebe sami znali. Měli své potřeby seřazené do jakési posloupnosti, žádnou nezanedbali a byli houževnatí, bdělí a trpěliví, vtipní v jakékoli situaci. Kterou bezvýhradně (v ten moment) přijali. Osobní radar stále zapnutý.. A proto měli i širší výběr možností.
Přežití.
Bezpečí.
Přijímání ostatními - přirozená autorita.
Sebedůvěra. Sebeláska.

Seberealizace.

Božský klid.

Vyrovnanos­t.

Uvolněná soustředěnost. A, to opakuji, sebe-vědomí.

Zvědavost. Zvídavost - přirozená schopnost učit se novým věcem. Řešení problémů, dřív, než nastanou. Někde výš.

Semper sursum.

Synergie-tedy cosi, aby to fungovalo pro dobro mé i všech i v krizi(umíte si představit, jak by se nám žilo s takovými politiky?!)
Jsou to kamarádi do nepohody, pozemští andělé, kteří se objeví vždy včas.

Tihle lidé, a to platí v nadčasovém smyslu, nejen ve válkách, se umí rozdávat a opouští věci-lidi-situa­ce v lepším stavu, než v jakém je našli.

Bylo by toho víc, co by se o nich dalo napsat.

Celá kniha!
Prostě:
spoléhat sami na sebe, nebrat na pomoc berličky chemicke, antidepresivní,­ ani žádné jiné. Hledat řešení. Změnit směr nebo program. Mít se rád, uznat, ze lidi jsou rozdílní, nenacpat všechny do krabičky, bavit se.
Přežít. Odolat. Věřit.
Udržet si dětskou hravost,ale nebýt dětinský.

Ikigai = najít v tom, co je, smysl.

Ikinuku= přežít (za každou cenu).

Ikiru = žít.

Iku= jít...




Hodně světla všem, moji milí...

2015 26. květen v 15:54


Horská poezie

18. června 2015 v 21:02 | ilu |  kytky příroda hory
Jaro

Mějte si jaro v údolí i úbočích.
Už dost silné je, a útočí..
Já radši brázdím na lyžích
svět bílý
jako z prachu peří.
Na červené je bílý kříž..
V bezzvukém zvuku
nejvyššímu jsem
vždycky
mnohem blíž.
Na ticho, které lze v těch výškách skalisk
cítit, hmatat.
Které se sotva kdy
zčeří.
Ti, kdož se nehnou z údolí,
Nikdy neuvěří...

Práce je fakt ztráta času aneb#televize je úplně zbytečná

18. června 2015 v 20:58 | JIK |  situační, ze života, boj se sebou a věčností
Práce je na hovno,
láska zas naprd.

To věděl dávno už
Jaroslav Seifert.

Raděj nám koučové,
Zeman má virózu.

Už v zimě jsem říkala,
co je tu za hrůzu...

Za bajty platíme
tuze a draze.

Ach, jak to blbí jsme,
nejen v té Praze.

Dělejme všichni,
to, co nás baví.
(Ne, kozly zahradníkem.
Hlavně, nesledovat zprávy?!)

Říkaj to guru z pralesů,
i ze Šumavy.
Nechaj si zaplatit.
Podle nich skáčem.

Jak jsme chytří,
myslíme,
a po nocích - pláčem.

Dělejme, co chceme.
A budme zdraví.

Možná jo...
až poslechnem
sve vnitřní zprávy.

Rádio vyhodit,
a telku taky.

Lepší je sledovat
na nebi mraky..