Uhelne prazdniny 1979 stopem do Marianek, s lyzema! pohadka

28. ledna 2017 v 21:05 | ilu
Kdysi komunisti vyhlasovali tzv. Uhelne prazdniny.

Byla zima.
Doslo uhli nebo mazut.
Skola mela volno.
Bud se studovalo dalkove
( do skoly se zabehlo v nabaleni vsim moznym teplym
pro ukoly, posedelo se, nez se to vsechno porozdavalo
a nez se povystridali ucitele)
nebo vubec skola a jen zimni sporty.

Jeden leden uderila zima jak samec.
Po teplem Silvestru mraz asi -20-30°C! Kalamita. Celostatni UP.
Televize moc nehrala, jen omezene.
Nic nikam nejezdilo.

Jenze, ja mela za sebou brigadu v Mariankach v Krakonosi, odjela jsem odsud nejak pred Vanoci.
Volal mi reditel, at si vezmu lyze s sebou, ze potrebuje lidi na Silvestra. At dorazim na 30.
Ve skole byly prazdniny normalne asi do 7.1., to by nebyl zadny problem.
Takze jsem vyprala, ususila, co jsem potrebovala s sebou.
A skoro na otocku jsem vyrazila

Pred Silvestrem bylo celkem normalni zimni pocasi.
Ale na stopu z Plzenske nic dlouho nejelo.
Az jsem si musela natahnout na dziny oteplovacky. Vzal mne nejaky Turek, i s tema lyzema, do Stribra.
A pak jsem se zas musela, kuratko zkrehle, modlit, protoze to bylo trochu z ruky, aby mi nekdo zastavil.
Mela jsem stesti, pan jel primo do Marianek, nebo nekam kolem, ale do ML mne odvezl.
Primo az pred hotel. Proste mam v zivote vzdycky, i v tech s*ackach stesti...

Pan reditel mne privital, koukal na mne, jak bych z Marsu spadla,
(no, rekl prece, vem si i lyze!),
ale hned mne ubytoval do podkrovi.
Protoze hotel byl nabity. Doslova po strechu.
Odpoledne jeste vsechno prima, vybalila jsem se. V pokoji bylo umyvadelko a velmi male topeni.

Ale nejak v noci, po praci, jsem prisla nahoru a tam - curek vody u kohoutku umrzly!
Nabalila jsem na sebe, co jsem mela na lyze a ulozila se k spanku.
Podminky vesele jak v gulagu.

Ale, kdyz to ted zapisuju, tak jsem to prezila...
A trochu mne hralo hluboke mladi, kdy vsechno slo,
a nic nebyl problem.

Pan reditel mne ale hned rano prestehoval do nizsiho patra,
a vydrzeli jsme (asi v sesti lidech personalu) az do 14.1.
Kdy posledni cizinci odjeli domu.
Stihala jsem si jeste zalyzovat na kopecku s vlekem, kde mi to pan vedouci vyjednal zadarmo. Misto premii, ze jsem vydrzela.
Podarilo se to zvladnout ve zdravi, vzhledem k tomu, ze jsem zimni a horske dite.
A zimu mam opravdu, ale opravdu rada.
Dodneska na tu led(n)ovou kuru vzpominam.
Dnes uz takove zimy snad ani nebyvaji.

Potom, v dospelosti jsme s mym muzem meli pak jediny hodnotovy problem, ze on byl na teply odchov a ja na ledu,
kterezto jedine me nadseni nesdilel.
Otevrene okno a ledarna i v loznici byla jen u mne.

[Dnes sice take netopim a vetram i v noci, ale uz bych to asi tak uplne naplno nedala,
kdyby mi do bytu prisel jeste vetsi otuzilec! Nejsem starena, ale uz mam rada svuj klid a pohodli podle sveho.]

Nekdy jsem precejen zatopila, nez dorazil domu, i u sebe.:-)
To byly jasne casy, kdy se jaro pote ptalo, co jste delali v zime.

A i jinak jsme se spolu hodne nasmali. V zime - v lete.

Nastesti dum jsme meli velky a v zime oddelili loznice.
A na dalsi stesti jsme byli oba milovnici zimnich sportu, lyze i brusle.
V Praze dokonce nekdy slo i sankovat!

Nebo se slo tancovat. Tam jsme se zahrali a nevadilo to nic.

V lete jsem trpela zase ja.
Ale prezili jsme spolu skoro dve dekady v miru.
Za coz jsem mu velmi vdecna.
A ze jsme bok po boku mohli takhle epolu kracet zivotem a bylo nam po vsech strankach fajn.
A, ze se vubec jednou jedinkrat v zivote zadarilo, ze se dva lidi absolutne ve vsem shodli.
Buh mu dej lehke spocinuti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama