Únor 2017

Největší chyby

28. února 2017 v 22:15 | ilu
Největší chyby

Tvé největší chyby
jsou ty kdyby....

Modrá před usnutím

27. února 2017 v 18:08 | ilu
Modrá šmolka
Zlatá mlha
Stříbrobílej sníh

Andělíčku,
můj strážníčku...

Dlouhá pista
Hodně čistá
Před spaním

dám na lyžích...

Se s tím smíř...

26. února 2017 v 21:36 | ilu
Já si to píšu
tady
jen
pro sebe...

Na vodu,
do vesmíru,
do netu,
do nebe.

Neni to sláva.
Se s tim smiř.
Nejsem největší,
ba
ani nejčtenější.

Chybí tam
háčky,
čárky,
běžné v zemi
zdejší,
nerozdávám
dárky

snad
i
nějaké udice...

Nikoho
mé texty
neberou.

Reklamy
na mne
neskanduje
ulice.

Nikde se o mne
neperou.

Nejde to ani
do písní
pro známé
Slavice.

Nejsem
Leoš
Libor
a nějak ani
Tomáš
Klus.

Buď to
dělám
pro radost
z mladické
tvorby
nebo mi
třeba
ujel
bus.

Zatím jsem
živá.
A pěkně mi to
uvnitř ještě
zpívá.

A to mne
těší...

Ostatní citlivci
se přitom
z oken
vrhají
anebo
věší...

Asi se
nehodím
do žádné
z písní.

Nemá to
správný (t)rým
a málo
slok...

Chybí tu refrén.
Je to
i depre...
isni.[ ;-) ]

Ještě však
nejsem
ze statu quo
cvok!

Touha po moci?

26. února 2017 v 20:16 | ilu
To téma snad ani nemyslíte vážně?!
Sorry...jako!

Vždyť to teď máme
dnes a denně na talíři.

(Proč se z člověka v Cz
stalo pako?)

Na každém kroku.
Blbá nálada
se znovu a opět
šíří.
Na jednoho člověka jsou ouřady
určitě víc, než čtyři!

Od r. 1989 po moci narostlo,
a touží,
1,5 milionů všelikých typu úředníků!
Kolik běžných lidí je - díky tomu-

od středy mrtvých
anebo
v louži?

Nejprve ve svetrech,
pak v bílých ponožkách a fialosáčcích.
Odklánějí, tunelují, sekýrují, eetují,
kroutí a ždímají fondy, korumpují.

To vše bezuzdně, bezmezně, beztrestně
a bez zodpovědnosti.
Víc, než po metrech...
Kdo tady tomu řekne
DOSTI!?

Naučili se to za skoro 30 let skvěle.
Vždyť měli dobré učitele!
(A kdo nakope je,
konečně,...)

Jak když vlítne dítě do cukrárny.

A teď?
Kontrola. Kontrola. Kontrola.
Běžných lidí, ovšem.
Spousta lidí je těžce zadlužených.
Svou i cizí vinou
a touhou po růstu,
zisku, moci, konzumaci.

Odcházejí mnozí do ciziny.
Ať mají klid.
Najdou se ještě i tací.
Po mocivládě netouží.
Jen po důstojném
životě a bytí.
A zaplacené práci.
Inteligent a nebojsa
se ve světě vždycky dobře chytí!

Chytré mozky nahrazují
mozky toužící po moci.

Jak se dá té zemi,
tomu národu,
ještě
pomoci?

Sami kapříci si své rybníky nevypustí.
Nic bez papíru.
Certifikáty a penězi to v CZ
jenom šustí!

Úřadů pribyva, místo ubývání.
V časech elektronických...

Co ještě nám takové množení
přinese?
Různé restrikce, represe.
Aby jim ani drobek nespadl kolem z jejich stolu.
(Koho to nebaví,
ať jde do Švajcu
anebo
do dolu.)

Nikdo nedává protesty.
Ale zbytečně se špatným systémem
plní aresty.

Zadlužené a okrádáné ovečky
přijímají unaveně a zdecimovaně svůj úděl.
No... vždyť
To je osud!
Mlč, a nebo co nejrychleji zmiz!
Odsud.
Korumpované odshora dolů
fondy nejen z EU, dotacemi - sypaným čajem,
závadnými látkami,
zrcátky, korálky, koblížky, banány,
oranžovými limonádami, třešněmi...

Znovu a znovu, než jim doroste srst
a jdou na další holení.
Růžky vystrkuje i to, co mělo být už před 27 lety
postaveno mimo zákon.

Tak vypadá touha po moci S/made in Cz.

Těžká arogance moci.
Červená, modrá, žlutá, zelená...
Každý, byť miniuredníček, musí si svou moc stále dokazovat.
A udělat někam díru...
(Nejlépe svůj vlastní tunel!)
Tím se Česko blíží úrovni některých afrických nebo banánových republik.

Uložit.
A psát dál?
Do vesmíru...

Tak.
Zase z toho vyšla
litánie ze mne-
- kyndybol.

Jak na srdci mi leží osud
téhle malé země.
A mám z toho opět
světobol...?

Nejdůležitější orgán

18. února 2017 v 17:24 | ilu
Nejdůležitější?

Vaříte-li, nebo děláte cokoli,
pak mozek.
Ostatní maso se nějak
přidá a srovná...

Jak jsem dnes při vaření
zjistila osobně.
( viz můj další pokus o kuchyňskou dnešní báseň)
A v oblasti zdraví?
Srdce a...
Každá buňka!

Kyndybol

18. února 2017 v 17:16 | ilu
Dnes jsem si chtěla
uvařit.
Z dostupného materiálu.
Protože se mi nechtělo
ven do krámu,
ale ani mřít...

Už dlouho nebaví
mne vařit.
Krom mně,
to nemá kdo obdivovat
a chválit.
A sama si nechci
jen tak sklenku vina
nalít.

Vždycky je ale lepší,
než se do vaření dáte,
vědět, co to bude.

Nepustit se do toho
páté pres deváté
že z toho ono
něco vyleze.

Sorry...jako!

Plánovat!
Nejsem přeci pako.

Takovéto "Hrnečku vař!"
Může z toho totiž vzniknout
cosi àla Laďa Hruška...

Vždycky není sice
potřeba
papír, ani tužka.

Chtěla jsem segedín.
Omáčku.
Hodne zelí
i česneku.

Vyšla z toho
zelňačka s noky.
Ne, není mi z toho
do breku.

Ještěže jsem geniální.
A že už to nikdy
nemusím
opakovat.

Jen já si
(potlesk) sklidím
a sama se po tom
můžu
olizovat.

To by se ani nedalo!
To samo...

Na plotně tak
zbublalo.