Prosinec 2017

Moje hvězda

27. prosince 2017 v 4:12 | ilu
Moje milá hvězda,
i když se to nezdá,
je tu se mnou

od svítání
Bude se mnou
do skonání...

Je pro mne
odjakživa.

Když je mi těžko,
krásně mi brouká
i zpívá.

Dává mi sílu
a kouzlo.

A i kdyby
něco mi
blbě
sklouzlo.

Vždycky mne
pohladí.

Můj pohled
a srdce vzhůru
udrží.

Na nový den
i šance
dobře
naladí.

Je to moje
nejvyšší
síla
a resilience.

Dobře je na ní,
že
pořád svítí.

A
nikdy ji
nenarvu

Do kredence!

Sovička

8. prosince 2017 v 21:09 | ilu

Sovička
Buhito sabio

Jedna moudrá sova
hledala tři slova...

Našla jich však rance!
Teď má konta v bance...

Un buho sabio
buscó tres palabras.

Peró encontrará
montones.

Ahora tiene
muchas cuentas
en el banco.

Na hraně

7. prosince 2017 v 21:17 | ilu

Umřou presidenti
i králové.

Ať jsou prostořecí
Velkohubí
Nebo ne...

Konečná.
Končíš.

Vystupicie...
Jsi na hraně,
přepadneš ,
a je to v píče...

Už jednou se tu jeden ptal:
Komuže zvoní ta hrana?
Mně, tobě.
Cos tady zanechal?

Krade se
A krást se
přes
tohle
bude
dál...

Smysl?

7. prosince 2017 v 21:13 | ilu
Smysl


Celý život a se honíme.
Obvykle tak nějak od 24-26 let,
kdy na nás dolehnou existenční věci
života po škole, bez dudlíku a polštáře rodičů.

Sháníme, leštíme,
co máme
schraňujeme, opatrujeme.
Pachtíme se.
Paktujeme se.
Pakujeme se...
Nervujeme se.
Zamilujeme se.
Dřív nebo později.
Myslíme, že to všechno je nejvíc...
Děti, koně, psi, baráky, firmy, tryskáče.

Na nic nemáme pojistku, ani záruku,
natož manuál!
Ani, kdyz máme smlouvu, kontrakt, sliby.
A, ke všemu, moc si toho neužijeme.
Vstáváme i jdeme spát za tmy.
Dřeme jak koně.
Jaké sluníčko? Jsme v práci!
Od nevidím do nevidím.


Pak se něco přihodí...

Jeden nebo druhý se zakouká na zelenější travičku přes plot.
Nebo omarodí někdo z nich.
Hypotéka, a vše, co s ní bylo spojené, jde k čertu.
A všechno jde do psí, a hroutí se jak písek pod rukama
všech báječných dovolenek na pláži,
které smete jedna tsunami.

A ztrát je víc, než nálezů.
A bolí to.
A vrší se to na sebe.

Někdo se napruží jako péro a začne znovu.
Zkusí to.
A přesvědčuje se, ze všecko je ok.
A nechce myslet na konec...
Natož už na zadní kolečka!

A uniká. A snaží se unikat různě.
Klepe na dřevo, modlí se, čaruje.
Shání si různé radosti.

Pije, hulí, souloží jak o život,(en polvo venemos?),
plátýnko, automaty,
cpe se do kariéry,
do politiky,
jinému dělá dobře mastit si kapsy,
jinej si cpe chobot matriálem...
Někdo je takovej kujón,
že to zvládne všecko v jedné osobě.

Jenže...
Konec je pro všecky stejnej.
Pripažíš a jdeš.
S prázdnýma rukama.
Zasviť mi ty slunko zlaté.

Jenže...
to nikomu z těch shánčlivých nevysvětlíte.

Post molestam,
senec tutem.
Nos habebit humus...

Memento homo, quia pulvis es,
et in pulverem reverteris.

KDE je tedy ten SMYSL?