Leden 2018

Igráček zv. Neztrácej naději!

31. ledna 2018 v 11:23 | ilu
Nová figurka

Igraček migraček
Politicky korektní
Zlatonosná pro někoho jinýho
Tedy výborná investice
Dobře omyvatelná
Použitelná kdekoli kdykoli
Kolem a v oblasti života/práce
všeho druhu.
Jen domácí
může,
ale nemusí,
tahat za pár kaček
nohy v kruhu...

swissair

29. ledna 2018 v 20:07 | ilu
Obrazek swissair

Pat a Mat z Vysočiny

29. ledna 2018 v 18:03 | ilu
Pat a Mat ve filmu?
Proč?
My máme na Vysočině
i z Vysočiny
super kolotoč.......

Neztrácet naději!

29. ledna 2018 v 17:58 | ilu
Posledni sezóna?
Černé myšlenky!
Na chleba není.
Sereš si do plenky...

Kickstarter?
Jak na to?
Nikdo ti ruku nepodal.
Jen tě kop' do řiti.
Máš ještě pár dní,
než se ti rozsvítí.

Miloš to rozsek'
Masakr
Moře
Motorovou pilou.

Lidi se hádaj'
nenáviděj
Perou a bijou...

Všichni jsou už v Mexiku?
V Číně?
Nebo
ve Venezuele?

Bude tu veselo!
A...
To je celé.

#cuddling

28. ledna 2018 v 17:52 | ilu
Hacer dingolondangos/mimar es contra dolores y contra depression.


Von Restorff Effect

27. ledna 2018 v 23:44 | ilu

traje de luces esqui

27. ledna 2018 v 23:24 | ilu

Brejlatá kočka

27. ledna 2018 v 23:03 | ilu

čmáranice torero3

27. ledna 2018 v 22:53 | ilu

Čmárám 2torero

27. ledna 2018 v 22:52 | ilu

Maluju si cmaram

27. ledna 2018 v 22:44 | ilu

čeho se bojíš 3

25. ledna 2018 v 19:28 | ilu
Bojím se bohatství.
Bojím se bídy.
Bojím se začít
zas
od 1. třídy.
Bojím se bolesti.
Bojím se zdraví.
Bojím se, že se to tady
všecko zas spraví.
Bojím se smrti ze života.
Bojim se svého úsměvu idiota.
Bojím se vzorců svých,
těch, co teď vidím.
Bojím se slepoty.
Bojím se jasu.
Bojím se rozmačkat
života krásu.
Bojím se "chytrých".
Bojím se samoty.
Bojím se, když brod v nedohlednu
a chlap si už stahuje
...kalhoty
Bojím se výher.
Bojím se proher.
Bojím se vítězství.
Bojím se nárůstu veškerých neřestí.
Bojím se nenasytnosti.
Bojím se přesycenosti.
Bojím se hladu.
Bojím se - bojím všech
protikladů...
Bojím se ztráty.
Bojím se, že děti,
cizí maj' táty.
Bojím se,
že nikde
nejsou už svatý.
Bojím se,
že všem nemohu pomoci.
Bojím se, že všichni mi nemohou pomoci.
Bojím se, že s tím
tak nemůžu žít.
Bojím se změn,
co se ne/budou dít.


Můžu v tom seznamu
pokračovat
do nekonečna.
Lemniskata.
Ta jediná je
věcná...

Píšu si bl/og/bosti.
Bojím se mletí prázdné slámy.
Bojím se věci, že skončí samy.
Strach skončí se mnou.
A já skončím s ním.


Takže se vlastně ničeho...
Nebojím!

Jednou

25. ledna 2018 v 19:05 | ilu
Jednou je to prostě
tak...
Zakopneš
Prdneš
Skytneš
A...
Letíš
Do oblak...

Už nikdy neuvidíš svýho 3. bráchu.
Kterýho ani neznáš.

Už nikdy neuvidíš
ani svýho 2. bráchu.
Kterýho zase znáš
Až příliš dobře... až!

Na nedostatek lásky a citu
není léku.

Koučovi divnýmu
přestaň cpát
svůj čas i prachy
z fleku!

Nový kámoše
na fb
nebereš ty
nebo oni tebe.

Předevčírem šel
i tvůj nejlepší muž
do nebe.

Tak, kde to vázne...?
Kopni do tý bedny.
Ať panstvo nečeká.

Láska není na obzoru
a cestička daleká.

Co po tobě zbyde,
když sbíráš
jen věci nehmotné?

Umíš spousty věcí,
ty hmotaře nudí.
A říkaj na to NE.

Je to bída,
že na Zemi
tě jejich cit studí

Ani pytlík tabáku.

Ani pes necekne.

Čeho se bojíš 2

25. ledna 2018 v 15:45 | ilu
Tuhle otázku bych docela ráda položila lidem,
co dělají(z mého pohledu) třeba ,''nebezpečné sporty",
umění, politiku nebo umělecký sport.

Možná by se zjistilo,eže se ani tak nebojí smrti, ale třeba lásky.
Nebo že se ji naopak tímto způsobem snaží získat.
Lásku nebo pozornost rodičů, pak někoho blízkého nebo společnosti.

Strach může mít mnoho podob.
I podobu zoufalství.
A vždycky za tím může být, jedině, nedostatek lásky...
Budu se radši odstrkovat ušima na ostrém útesu někde v horách, v mrazu nebo nad mořem.
Budu dennodenně lézt do písku v aréně, padat na kolena, vyrábět si trkance, odřeniny a úrazy.
Někdy dám i býku život za tvé uznání.

Jen a jen, abych získal tvé povšimnutí,
které mi udělá dobře na srdíčku, tatínku nebo maminko...
Budu dělat Kašpárka v manéži, jen, aby sis mne všiml, tatínku, maminko.
Budu denně dokazovat tím, ze vydělám, nebo nakradu, miliardy
nebo naopak budu totálně selhávat v čemkoliv,
jen, abych měl tvé mrknutí, poklepání na rameno, cokoli od tebe
jako dar, tatínku, maminko...

Když už tu pak nejsi, dělám to dál, ale chybíš mi.
Chybí mi tvá láska, pro kterou bych se nechal i zabít.
Protože bez tebe to nemá tu cenu.

Dál vztekle a zarputile urputně zabíjím třeba jako žoldák lidi,
nebo jiné živé bytosti...
Nebo vymýšlím zákony, které jsou krátkozraké, ale nejsou pro lidi.
Anektuju cizí země.
Nebo kaskadérsky skáču z oken a z letadel bez padáku.
Beru drogy, hraju automaty, zpíjím se do němoty, cokoli, na čem můžu záviset.

Bez lásky udělám cokoli, protože je tam strach, který musím překonávat.
Chybí i sebeláska.

Tak, čeho se bojíš, dokud žiješ?

Já jsem malý a ty jsi velký.
Dávej, a já budu plnými doušky tvou lásku
přijímat, sát, dosycovat.
To je ta síla, když funguje rodina.
To je to jediné, co má SMYSL...

Všecko najednou téma týdne Čeho se bojíš?

25. ledna 2018 v 15:11 | ilu

Zkusili jste zpivat a myslet najednou?
To ještě jde, že?
Ale přidáte-li k tomu zvracení,
může vás to přinejmenším stát nějaké to zakuckání.
Při nejhorším i život!
Jako mnoho umělců a zpěváků před vámi.
Takže si rozmyslete dobře, co chcete.
Jestli hodně pít s kamarády, o samotě si užít kocovinu nebo i při tom zemřít.

Čeho se bojíš?
Je to na tobě!
Život nebo smrt..

Piáno na Masaryčce

11. ledna 2018 v 17:13 | ilu
Na nádraží stojí
piáno.
Nemysli si, že máš
vyhráno...

Kolem chodi plno
lidi
závistiví,
nenávidí.

Tady se však zmírní
krok
Bahnhofmusik
to je šok.

Je to krása,
když tu hraje
bez ohledu
na své kraje.

Slovák z hor,
Gitano,
bezdomovec
a nakonec
totálně promrzlej
genialni
Japonec.

Nebo to snad byl
přecejen
Korejec...?

Hrál krásně.

A aby mohl ještě více,
musela jsem mu půjčit
navždy
rukavice.

Absolutni nula

11. ledna 2018 v 16:33 | ilu
Absolutni nula
Kladna nula
Zaporna nula

Kdybych jen do ruky
kteryho to vymyslil
dostala
vula....

Slib2

11. ledna 2018 v 16:30 | ilu
Kdybys nedal slib,
bylo by ti
(tisíce let)
líp...(?)

Slib

6. ledna 2018 v 1:03 | ilu
Sliby
ty se daji lehce
Straně
Značce
Koloběžce.
Za hrob
Vlasti
Navždy svoji
Pak přijímáš "podoboji".
Člověk má pak dilema
Jak posloužit oběma.
Čertu/bohu
čím víc slíbíš,
tím asi ran více
sklízíš.
Tisíc let
a nebo pět.
To ti někdy zčerná svět!
Chodíš
Lítáš po koučích.
Válíš se tam na gaučích.
Necháš chytrým vydělat?
Proč?
Můžeš se sám sebe tedy ptát.
Proto slibuj despacito...
Ať ti to pak není líto.

Despacito=pomaličku