Čeho se bojíš 2

25. ledna 2018 v 15:45 | ilu
Tuhle otázku bych docela ráda položila lidem,
co dělají(z mého pohledu) třeba ,''nebezpečné sporty",
umění, politiku nebo umělecký sport.

Možná by se zjistilo,eže se ani tak nebojí smrti, ale třeba lásky.
Nebo že se ji naopak tímto způsobem snaží získat.
Lásku nebo pozornost rodičů, pak někoho blízkého nebo společnosti.

Strach může mít mnoho podob.
I podobu zoufalství.
A vždycky za tím může být, jedině, nedostatek lásky...
Budu se radši odstrkovat ušima na ostrém útesu někde v horách, v mrazu nebo nad mořem.
Budu dennodenně lézt do písku v aréně, padat na kolena, vyrábět si trkance, odřeniny a úrazy.
Někdy dám i býku život za tvé uznání.

Jen a jen, abych získal tvé povšimnutí,
které mi udělá dobře na srdíčku, tatínku nebo maminko...
Budu dělat Kašpárka v manéži, jen, aby sis mne všiml, tatínku, maminko.
Budu denně dokazovat tím, ze vydělám, nebo nakradu, miliardy
nebo naopak budu totálně selhávat v čemkoliv,
jen, abych měl tvé mrknutí, poklepání na rameno, cokoli od tebe
jako dar, tatínku, maminko...

Když už tu pak nejsi, dělám to dál, ale chybíš mi.
Chybí mi tvá láska, pro kterou bych se nechal i zabít.
Protože bez tebe to nemá tu cenu.

Dál vztekle a zarputile urputně zabíjím třeba jako žoldák lidi,
nebo jiné živé bytosti...
Nebo vymýšlím zákony, které jsou krátkozraké, ale nejsou pro lidi.
Anektuju cizí země.
Nebo kaskadérsky skáču z oken a z letadel bez padáku.
Beru drogy, hraju automaty, zpíjím se do němoty, cokoli, na čem můžu záviset.

Bez lásky udělám cokoli, protože je tam strach, který musím překonávat.
Chybí i sebeláska.

Tak, čeho se bojíš, dokud žiješ?

Já jsem malý a ty jsi velký.
Dávej, a já budu plnými doušky tvou lásku
přijímat, sát, dosycovat.
To je ta síla, když funguje rodina.
To je to jediné, co má SMYSL...

#ilu
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama